Život je plný všedních i nevšedních maličkostí, lidských osudů, které se vzájemně propojují, někdy jen na malý okamžik, někdy už napořád. Pro nás, kteří jsme se účastnili " Pouťování v Dešné ", se naše cesty na malý okamžik spojily. A tak jsme vytvořili báječný kolektiv, jemuž vdechla existenci " banda rozverných dítek ".             Začátek naší pouti však byl poněkud svérázný, neboť počasí nám značně zkomplikovalo situaci. Po mši v bělčovické kapličce, kde jsme se všichni sešli, se pár odvážlivců rozhodlo, i přes nepřízeň počasí, uskutečnit plánovanou pěší tůru z Bělčovic do Dešné. Ostatní děti odvezli předvídaví rodiče auty, neboť vše nasvědčovalo, že v nejbližších okamžicích zažijeme dešťovou apokalypsu. A skutečně tomu tak bylo ... promokli jsme až na kost a nebýt dobroty kolem jedoucích, zřejmě by se naše malé dobrodružství záhy změnilo v nepříjemnou záležitost. 

Když tedy dorazil do Dešné i tým " poutníků, bez holin a deštníků ", všichni jsme se ubytovali a mohlo se začít hodovat. V kuchyni zavoněl čerstvý chléb a vzduchem se rozlinula atmosféra pohody a klidu. I malí poutníci se zdáli být na chvíli ohromeni tou příjemnou atmosférou a upínali veškerou svou pozornost k večeři, která zmizela, " než bys řekl švec ". Jakmile jsme všichni doplnili energii, bylo třeba zaměstnat ty " uštěbetané vrabčáčky " nějakou smysluplnou činností, která by jim umožnila lépe se poznat. A protože celý víkend byl ve znamení POUTĚ, děti se s radostí pustily do výroby pouťových perníkových srdcí. V ten moment se kuchyňka, která byla ještě před chvílí místem klidu, změnila v cukrářskou dílnu. Robátka vykrajovala z těsta perníková srdíčka a oči jim šibalsky plály, když potají uždibovala kousky těsta. Den se již pomalu chýlil ke konci a blížil se čas odpočinku, avšak dětičky to ne a ne pochopit. Komu by se také chtělo spát, když je třeba tolik si toho říct ...  Uplynula hodinka, možná dvě, než děťátka přemohl spánek a faru naplnil vytoužený klid, jen déšť venku tiše bubnoval do parapetů.

Noc se přehoupla a najednou tu bylo sobotní ráno. Které z dětí by však čekalo takové probuzení? Bylo to ráno plné otázek: " Proč jen tu hraje ta hudba? A kdo je ta dvojice, pouťově ustrojená, co nás tahá z postýlek? Že by do Dešné přijela pouť? " A vskutku, tomu tak bylo. Po následné snídani plné očekávání již bylo zřejmé, že pouť do Dešné přijela a že ono neobvyklé ranní probuzení nebylo žádným přeludem.

Byla to pouť, jak má být, jedna atrakce lepší než druhá. Děti tedy strávily dopoledne naplněné hrou a radostí. A ať už zabrousily k atrakcím jako například Autodrom, Řemeslná dílna, Katapult, Strašidelný zámek nebo Kolo štěstí ... všude si mohly ověřit své schopnosti, pobavit se a radovat se ze svého dětství, ze své bezstarostnosti, chuti a touze hrát si. Na chvíli se tedy nechaly unést do světa, v němž pravidla neurčuje realita, ale fantazie.

Po báječném dopoledni, které všem rychle uplynulo, nastal čas k obědu a tím i čas k odpočinku. Tělo nabralo sil a z neposedného chování některých jedinců, již bylo znát, že nastal ten správný čas podniknout očekávanou výpravu do Plačovic na koníky, kde se děti báječně vydováděly. Po cestě nazpět přepadl malé poutníky hlad a únava, jaké to však bylo překvapení, když dostaly ke svačině "koňský salám, koňské koblihy a pít musely z napajedla! " To se nás pak ty znejistělé dětičky několikrát tázaly: " A je to pravda? Je to opravdu koňský salám, nebo je to jen legrace ?" Upřímně, kdo ví?? Ale zůstaňme raději u verze nevinného vtipu.

Den se chýlil ke konci a byl čas na mši, poděkování za celé ty krásné předešlé dva dny. Po mši se nakonec i přes vlhké ohniště podařilo udělat táborák, opéct si pár špekáčků a zadovádět si na farní zahradě. Zdálo se, že dnes večer se už nic neobvyklého dít nebude, ale jestli se nemýlím, byl přece pouťový den? A ten je plný překvapení a rozhodně nebylo v plánu, aby skončil poklidným táborákem. Co tedy následovalo? Co se dělo dál? Tak to tedy prozradím ... o večerní zábavu se postaral " Dežo Ležo a jeho MEGA SHOW ", pro ty, kteří stále netuší o koho jde, se pokusím Deža přiblížit následující charakteristikou: " Dežo je showbyznysová špička ledovce, je to mýtus 21. století! " Celý večer se tak změnil v proud zábavy, hosty Dežova estrádní show byli Kabáti, Ewa Farná, Gipsy.CZ, Eva a Vašek a Helena Vondráčková. Nutno dodat, že Karel Gott, jenž byl nejvíce očekáván, kvůli hlasové indispozici bohužel nepřijel ...  Říká se, že v nejlepším je třeba skončit, otázkou však zůstává, co ve skutečnosti tím nejlepším je? Proto se ptám: " Zná snad někdo lepší způsob, jak jinak završit den, než stezkou odvahy? " ... Jelikož ani « malí poutníci » na lepší způsob nepřišli, rozhodli se s odvahou čelit nástrahám temné noci, ze které se ozývalo kvílení krvelačných skřetů a všelijakých mýtických postav, které se vám za bílého dne zaručeně nepodaří potkat.

A jak už tomu bývá, čas opět zavládl svou nesmírnou mocí a byla tu neděle, poslední den naší společné pouti. Ranní mše nám dodala odvahu, pozitivně nás naladila a opět nám připomněla, že je stále za co děkovat. Po mši rozdávaly děti farníkům perníčky, které ráno nazdobily. Možná si říkáte, že právě teď bych mohla své vyprávění ukončit, ale okolnosti tomu tak nechtěly ... když už nečekáte od dané chvíle nic, události náhle mohou zcela změnit svůj spád a neuvěřitelné se stane skutečným. Pro nás to byl příjezd Karla Gotta do Dešné. Tak nakonec přece jen přijel!! Fanoušci šíleli ... inu, Karel je Karel ... Po autogramiádě a společném fotografování nastal čas úklidu a balení, čas příprav na cestu domů. Fara, která na pár dní ožila hlaholem dětí, pomalu upadala do nostalgického spánku. Děti se shledávaly se svými rodiči a odjížděly ke svým domovům. Pevně věřím, že si s sebou odvezly nejen perníkové srdce, sladkosti, pouťové růže a větrníky, ale i kousek té báječné atmosféry, kousek z radosti ze všedních věcí, které jsme společně proměnili v nevšední, hezký pocit z přátelství, bez kterého by ta naše pozemská pouť byla jen vyprahlou pouští.