Mnozí z Vás jistě vědí, že každý rok o prázdninách jsou pro naše farní i mimo-farní děti připraveny letní tábory. Nejinak tomu bylo i v letošním roce. Na měsíc červenec byly nachystány dva turnusy po jednom týdnu. První tábor, který byl na faře v Jaroměřicích nad Rokytnou, byl pro školáky navštěvující druhý stupeň Základních škol. Druhý tábor byl pro děti z prvního stupně a uskutečnil se na faře v Nových Syrovicích.

Organizace táborů není jednoduchou záležitostí, a proto se s ní musí začít velice brzy. Nejprve bylo nutné najít vhodnou faru, která bude schopna splnit naše nároky na ubytování. Musí mít dostatečné sociální zařízení, vyhovující stravovací místnost a v neposlední řadě by měly být vhodné prostory v okolí fary pro různé hry a soutěže. To se nám, myslím, povedlo, protože fara v Jaroměřicích je obrovská a má velkou zahradu a syrovická fara je zase v příjemném venkovském prostředí obklopena loukami a lesem.

Po stopách Františka Xaverského

To bylo téma prvního tábora. Rozhodli jsme se, že část vedoucích bude na tomto táboře představovat domorodce, se kterými se sv. František Xaverský setkával. Tito domorodci byli i stylově oblečení, byli pomalovaní a vydávali podivné zvuky. Nejprve chtěli naše milé děti sníst, protože se ocitli na jejich území, ale nakonec vše dobře dopadlo, protože se děti nedaly a přesvědčili domorodce o svých kvalitách. Mládežníci brzy pochopili, že to s domorodci nebude jednoduché. Společenské návyky k tomuto domorodému kmeni nedorazily, a tak se převýchovy chopili naší táborníci. Nejprve je naučili pozdravy, potom také abecedu, a protože naše děti putovaly po stopách sv. Františka, který byl hlavně misionář a šířil víru, naučily domorodce různé modlitby, kříž, a podařilo se jim obrátit je na naši víru. Socializace tohoto kmene proběhla do posledního detailu, dokonce děti v podobě misionářů vzaly domorodce na prohlídku jaroměřického zámku. Měli byste vidět výrazy v obličejích návštěvníků zámku, když domorodce v doprovodu šesti statných mladíků a šesti krásných slečen spatřili! I pan průvodce byl mírně v rozpacích... Poslední den misionáři odpluli do Číny, protože se právě tam chtěl sv. František dostat, ale to mu nebylo dopřáno. Zde už byla pro táborníky stylově přichystaná olympiáda. Seznámili se zde s Číňany, naučili se několik čínských slov a olympijský oheň plál po celý den. Myslím, že se tento tábor přes značnou nepřízeň počasí nadmíru vydařil a rozhodně si ho užili jak vedoucí, tak děti.

Ztracené pohádky

Pro naše menší děti jsme nachystali pohádkový tábor. Hned první den byl velice napínavý. Krakonošova sojka dětem sdělila, že se královstvím pohádek potuluje zlá královna Temnota a ničí všechny pohádky. Sojka tuto situaci popisovala tak, že se pohádkové postavy potulují po království fantazie a neví, co jsou zač a do které pohádky patří. Poslala je někam za faru, kde na ně čekala královna Fantazie a požádala děti o pomoc při vysvobozování pohádkových postav ze spárů zlé Temnoty a tím i o záchranu pohádek. Zaklela je ve skřítky rodu Bambuli a na památku proměny jim rozdala celkem dvacet šest barevných bambulek, kterými děti rozdělila do čtyř skupin. Na dalších šest dní bylo o zábavu postaráno, protože děti měly co dělat, aby všechny své oblíbené hrdiny zachránily. Nakonec se do Knihy pohádek vrátila Šípková Růženka, babička z Hrnečku vař, princ Bajaja, všichni vodníci, Děd Vševěd, znovu byla postavena Perníková Chaloupka a vytažena Veliká řepa. Děti se snažily své oblíbence zachránit a odměnou jim mohlo být i to, že každou ze zmíněných postav alespoň dvakrát za týden potkaly. Pohádky byly zachráněny, ze skřítků se kouzelnou proměnou opět staly děti a královna Temnot byla zničena.  Fantazie dětem poděkovala, rozdala jim památeční diplomy a druhý den ráno se už jen uklízelo a jelo domů. Tentokrát nám přálo i počasí, které jen doplňovalo krásnou pohádkovou atmosféru. Už se těšíme na další rok!

                                      Za celý tým vedoucích Karel Vondráček